Ve dnech 15.03.2011 - 19.03.2011 jsem navštívil španělskou Barcelonu. Účelem cesty je účast na konferenci Black Hat, tento deníček se ale věnuje hlavně nekonferenčním zážitkům.
Ráno mě budík vzbudil už v pět. Nejsem na to zvyklý, ale pro jistotu jsem šel spát dřív, tak se to dalo přežít. Tahle služebka je jen po Evropě, žádných 9 hodin v letadle, jako když se letí do USA nebo do Kanady. Cesta z Brna do Vídně trvá dvě a půl hodiny ve žlutém autobuse společnosti Student Agency. Samotný let trvá něco přes dvě hodiny. Suma sumárum, v 6:15 nastoupím do autobusu v Brně a v 12:45 vystoupím z letadla v Barceloně.
Letiště ve Vídni s nepřehlédnutelnými červeno-červenými letuškami společnosti Austrian Airlines už znám jako svoje boty. Před odletem máme asi hodinu a čtvrt čas, takže jsme si zašli do irské hospody "Dubliner" najíst. Z jídelního lístku jsem si vybral něco z kategorie Kleine Warme Gerichte, ale i tak toho je tolik, že to celé nesním. Ceny po přepočtu na koruny jsou zde lepší než na letišti v Praze (pivo Heineken za 4.10 euro, což je zhruba 94 Kč, v Praze na letišti stojí pivo 125 korun - jsme prostě světoví). Jídla zde jsou zhruba za 5-10 euro.
Protože letíme v rámci eurozóny, tak zde nejsou žádné extra kontroly, vyjma bezpečnostních kontrol při vstupu do letadla. Taxi z letiště do hotelu Hilton, kde jsme ubytovaní, stojí něco přes 20 euro.
Po ubytování jsem vyrazil do víru velkoměsta. Všiml jsem si, že velice často potkávám stanoviště, na kterých jsou uložena jízdní kola. Zdá se, že je možné si půjčit kolo a vyrazit na obhlídku města na kole. Jen jsem zatím nezjistil co je k tomu potřeba.
Sešel jsem dolů do metra a jel jsem si prohlídnout chrám Sagrada Família, který se po kouskách staví už od roku 1882. Jde o opravdu monumentální katedrálu, má 18 věží a její dokončení se plánuje na rok 2026. Pokud se chcete podívat dovnitř, musíte zaplatit vstupné.
Večer jsme vyrazili tamtéž dát si něco k večeři - nechtěli jsme projíst diety v hotelové restauraci. Moje včerejší večeře sestávala z různých druhů mořských živočichů servírovaných na těžkém litinovém talíři - vypadalo to hezky, vonělo to hezky a ještě lépe to chutnalo. Místní pivko bylo dobré (cena zhruba 2 eura), večeře celkem za 13 euro včetně spropitného. Celkově vzato jsou tu ceny snesitelné. Po večeři jsme ještě zkoukli budovu Národního Katalánského divadla.
Zkušenost s hotelovým minibarem: Určitě všichni znáte minibar v hotelovém pokoji. To je takový způsob jak zaplatit 10 euro za minerálku, když jste líní si něco přes den koupit v obchodě. Barcelonský Hilton vymyslel fintu, kterak kontrolovat, zda si hoteloví hosté z minibaru něco nevzali. Vše v minibaru je na čidlo, a jakmile to vezmete, tak se to započítá do účtu za hotel. Kolega si tímto způsobem "koupil" pánskou ochranu za 10 euro ... :-)
Cena internetu v hotelu mi připadá přemrštěná. 10 euro za hodinu nebo 22 za 24 hodin. A ještě ke všemu jim věčně vypadává bezdrátové připojení.
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Tak jsem ještě zatáhl závěsy, abych vytvořil iluzi noci a z postele jsem vylezl až po osmé hodině. Hlavně proto, že jsem měl už hlad a hotelové snídaně si užívám.
Vypadá to že jako turista se na kole nesvezu. Recepční v hotelu říkala že je to pouze pro občany, dá se vyřídit nějaký druh povolení (pronájmu) na jeden rok. No nic, starostu bychom asi neukecali, takže zbývá metro, tramvaj, autobus a pěškobus. V Barceloně je integrovaný dopravní systém, jízdenka na deset jízd stojí asi 11 euro a platí na všechny typy přepravy TMB (Transports Metropolitans de Barcelona).
Takže vyrážím ke stanici metra Maria Cristina. Škoda že včerejší pošmourno se dosud nevyčasilo, dnešní fotky asi nebudou moc podařené. Nejdříve jsem šel zjistit, jak se dá rychle dostat do Katalánského kongresového paláce, kde se koná konference.
Z některých míst centra Barcelony je na okolním hřebenu kopců vidět chrám - z mapy jsem zjistil, že by to mohlo být místo zvané Tibidabo, a že se tam dá dojet lanovkou. Takže po asi třičtvrtěhodinové cestě linkou metra L3 jsem vystoupil na zastávce Penitents, pokračoval jsem kousek do kopce na stanici lanovky. Cesta nahoru a dolů stojí 4 eura, a ten výhled na město za to stojí. Okouknul jsem chrám a atrakce v okolním zábavním parku a udělal pár fotek. Bohužel, dnešní počasí halí vrcholky chrámu i horní poloviny nedalekého vysílače do mlhy, takže mi nezbylo než posvačit v restauraci u lanovky a po nějaké době se vrátit zpátky. Škoda, jízda na horské dráze by určitě stála za hřích, ale je pracovní den a okolní atrakce zejí prázdnotou.
Kousek pod stanicí lanovky je vědecké muzeum (Museu de la Ciéncia), ale už je docela pozdě na prohlídku a já se chci ještě podívat na jih Barcelony na moře. Takže zpátky na metro, a jedeme až dolů k mořskému pobřeží. Tam se nachází centrum města, ulice ve kterých jsou skoro výhradně restaurace a obchody se suvenýry. V jedné z restaurací jsem povečeřel, a protože moje nohy už začaly protestovat, tak jsem nasedl na metro a vrátil se do hotelu.
Do kongresového paláce, kde se koná konference se sice dá dojít i pěšky (je na stejné ulici jako náš hotel), ale je potřeba projít celý areál barcelonské univerzity, takže je to celkem daleko. Pohodlnější je to metrem. Konferenci samotnou popisovat nebudu, nehodí se to do kategorie "Cestopisy" :-)
Navečer jsme měli s kolegou naplánovanou návštěvu jisté tradiční španělské restaurace v centru Barcelony, bohužel byla zavřená. V centru je restaurací spousta (celé centrum Barcelony je přeplněno restauracemi a obchody se suvenýry), takže jsme povečeřeli jinde. Překvapila nás cena za pivo - sice to bylo large beer (jeden litr), ale 12 euro mi připadlo celkem hodně ve srovnání s tím, co jsme platili v restauracích dříve. Po večeři jsme ještě obešli centrum, udělali pár nočních fotek (doufám že vyjdou) a odjeli jsme metrem domů.
Ráno jsem zase měl nebetyčné potíže se vstáváním. Z postele mě nikdo netahá, první přednáška začíná až v 10, snídaně je do půl desáté, tak proč spěchat. Myslím že bych si na takový režim rychle zvykl.
Po skončení konference bylo už po šesté, tak jsem spěchal na metro, chtěl jsem ještě zajet na pobřeží a navštívit barcelonské akvárium. Pokud pojedete metrem, tak nejlepší je vystoupit na zastávce Drassane linky L3. Když vyjdete po schodech nahoru, ocitnete se jen asi 200 metrů od přístavního mola. Orientaci v této části přístavu usnadňuje Kolumbův monument (Mirador de Colón), který je vidět z velké části přístavu.
V akváriu mají otevřeno do devíti, o víkendech a prázdninách do půl desáté. Vstupné je 17.75 euro, prohlídka akvária je asi na hodinu. Pokud jste už nějaké akvárium viděli, tak vás tu nic nepřekvapí. Loni jsem navštívil akvárium v kanadském Vancouveru, a bylo toho tam k vidění víc. Mimochodem, při prohlídce akvária vás budou chtít vyfotit, fotka stojí 8 euro.
Když jsem vyšel z akvária ven, bylo už po setmění, a celý přístav začínal žít večerním životem. Protože nás dneska na konferenci celý den krmili kdejakými pamlsky, tak jsem vynechal večeři v restauraci a místo toho jsem si v místním obchůdku koupil pár kousků pečiva a prošel se po promenádě La Rambla, která se dá považovat za centrum dění v Barceloně, a která začíná přímo u Kolumbova monumentu. Potkáte zde typická turistická lákadla - restaurace, obchody se suvenýry, pouliční umělce všeho druhu.
Letadlo nám odlétá až v 13:50, takže když vezmu v úvahu balení, snídani a nutnost být na letišti nejméně hodinu a půl před odletem, mám asi tak dvě a půl hodiny času. Moc se toho za tak krátkou dobu stihnout nedá, takže jsem se prošel v blízkém okolí hotelu, na nádraží, a po krátké obchůzce tradá na letiště. Zdá se že počasí tu dneska bude přímo nádherné, zrovna v den, kdy si to neužijeme. Škoda, klidně bych tu ještě pár dní zůstal. Mám to štěstí, že v letadle sedím hned u okna, takže můžu pořídit pár snímků z letadla. Na to, že jsou foceny přes trojité sklo, nevypadají zase tak špatně, posuďte sami. Na dvou fotkách jsou vidět francouzská města Hyéres a Nice. Po přistání ve Vídni na nás dýchne středoevropská zima (v Barceloně bylo 25 stupňů, ve Vídni je 6). Ach jo, já chci ještě zpátky do teplých krajin :-). Hasta la vista, Barcelona, možná se uvidíme v září.
Copyright (c) Ladislav Zezula 2011
