Ve dnech 27.09.2010 - 04.10.2010 jsem jel na konferenci do kanadského Vancouveru. Konference je věnovaná vývoji ve světě počítačových virů a malwaru, tento deníček se ale věnuje hlavně nekonferenčním zážitkům.
Věci sbalené, pas, peníze a letenky připravené, takže hurá na vlak. Trasu máme naplánovanou Pendolinem do Vídně, a pak se společností British Airways do Londýna a se stejnou společností do Vancouveru. Pokladní na hlavním nádraží v Brně nám sice prodala dvě místenky, ale jen jednu jízdenku - oops :-) Jinak cesta proběhla v pohodě, i přesto, že Olga, která cestu zařizovala, měla obavy, abychom dobře dojeli a doletěli. Dokonce mi ani na letišti nenašli v příručním batohu kapesní nůž, který jsem si skoro na každé předchozí cestě zapomněl vyndat a pak mi jej zabavili. Po průchodu kontrolou jsme měli dvě hodiny, které jsme strávili v útulné letištní restauraci, kde jsme se vydatně posilnili před cestou. 30 euro za oběd pro dva lidi asi není zase *tak* moc, když vezmu v potaz, že jsme na letišti ve Vídni. V letadle do Londýna bylo strašně málo místa na nohy - pravděpodobně společný rys všech letů po Evropě. Část cesty jsem prospal, část cesty jsem proklábosil s kolegy z jedné nejmenované slovenské konkurenční společnosti.
Na některé důležité věci si člověk vždy vzpomene až na cestě, pro mě to byly boty k obleku. No nic, asi budu muset ve Vancouveru navštívit nějakou "botárnu" a nějaké si pořídit.
Na Londýnském letiští Heathrow jsme sice měli asi hodinu a půl času, ale většinu z toho spolkla cesta z terminálu 3 na terminál 5, a pak kontroly všeho druhu. Takže když jsme dorazili k bráně 32, odkud letělo letadlo do Vancouveru, už se skoro zavírala. V letadle jsem si konečně mohl aspoň trochu natáhnout nohy, přestože to byla tzv. World Travel Class, což je jen jiné označení pro Economy Class (tedy tu nejlevnější třídu). Zkusím trochu spát, protože když dorazíme do Vancouveru, moje biologické hodiny budou ukazovat tři ráno, takže budu asi úplně groggy.
Po třech hodinách spánku mě probudily turbulence, a už jsem neusnul. Ještě jsem zkouknul jeden film (nabídka je překvapivě bohatá), a už přistáváme. Já i kolega jsme v pořádku vyzvedli zavazadla, a odjeli jsme taxíkem do hotelu Westin Bayshore (35 USD za cestu). Už jsem natolik unavený že jsem šel spát.
Ráno jsme zařídili snídani a připojení na internet. Zdá se že v Kanadě je zvyk, že v ceně hotelu není skoro nic kromě prostého ubytování. 80 dolarů za týdenní připojení v zemi, kde je na internetu všechno mi ale připadá docela dost. I snídaně za 30 dolarů pro osobu mi připadá drahá.
Ač to ráno vypadalo na déšť, tak se během hodiny nádherně vyčasilo, a venku je teplo a svítí sluníčko. Brzo půjdeme na oběd a pak do města nakoupit nějaké dárky pro své drahé polovičky.
Nakonec jsme sice nekoupili skoro nic, ale aspoň máme představu, kde se dá jak najíst, a kde co mají. Až budeme odjíždět, tak utratíme zbývající kanadské dolary. Celý den jsme trajdali po městě, a ve čtyři odpoledne jsme se, celkem unavení, vrátili do hotelu. Večer jsme ještě zašli do blízké restaurace na večeři. Cena za vydatnou večeři je asi 25 dolarů na osobu.
Dneska je první den konference. Ráno jsme se zaregistrovali, nabrali dárky a počkali na začátek,= který byl v půl jedenácté. Konferenci samotnou popisovat v deníčku nebudu.
Po konferenci jsme zajeli do nákupního centra Best Buy (obchod s elektronikou). Pak jsme šli na Greenvile Island, kde jsme objevili milou malou čtvrť - obchod s hračkami pro děti, zajímavé restaurace, nábřeží s výhledem na zátoku English Bay a na centrum města. Nakoupili jsme pár dárků, pak jsme povečeřeli a odjeli zpátky do hotelu.
Celý den jsem byl na konferenci, nic zajímavého :-)
Přednášky skončily po čtrvrté hodině, a my jsme se vypravili do Stanley Parku podívat se do vancouverského Akvária. Bohužel v pět zavírali, takže jsme to nestihli. Prošli jsme se aspoň Stanley Parkem, k jezírku Beaver Lake. Prošli jsme až k zátoce English Bay, udělali pár fotek, povečeřeli, a už po setmění jsme se vrátili do hotelu.
Dneská máme celý volný den, takže jsme ráno vyrazili do vancouverského akvária. Za 22 dolarů vstupného si můžete prohlédnout ryby, žáby, a další mořské živočichy, jako sasanky, velryby nebo delfíny. Součástí akvária je i 4D kino - jde o 3D kino, doplněné o efekty jako stříkající voda, bublinky v sále nebo chvějící se sedadla. Podařilo se nám stihnout i ukázku cvičení s delfíny a bílými velrybami, kterým se v angličtině říká Belluca.
Po návštěvě akvária jsme šli zpět do centra (downtownu), protože jsme chtěli koupit ještě pár dárků. To se nám ale pokěkud vymklo z ruky, takže jsme nakonec v obchodech strávili několik hodin. Horší než ženské :-)
Ve Vancouverském přístavu se nám poštěstilo vidět dva zaoceánské trajekty - lodě o velikosti menšího sídliště (nekecám), jmenovaly se Island Princess a Norwegian Star. Ta druhá uvedená zrovna odjížděla, podle internetu plula do Seattlu, Kalifornie, a skrz Panamský průplav na Floridu. Trvá jí to devatenáct dní, než tam dopluje, a cena je okolo 3000 dolarů (plná plavba v kabince s výhledem na moře).
Navečer jsme ještě navštívili vancouverskou rozhlednu (Vancouver Lookout), ze které je nádherný výhled na přístav, a na hory nad severním Vancouverem. Plácli jsme se přes kapsu, a šli povečeřet o patro výš do vyhlídkové otáčivé restaurace. Je to poslední den, tak co :-). Večeře pro oba nás stála 100 dolarů.
Po večeři jsme ještě sjeli zpátky na rozhlednu, abysme zkoukli noční Vancouver. A pak už bylo dost pozdě a ještě jsme chtěli zabalit věci, takže jsme už nic dalšího nestihli.
Dneska odlétáme až o půl deváté večer, takže máme skoro celý den volný. Jirka šel ráno ještě nakoupit poslední dárky, a já jsem zůstal v hotelu. Kolem oběda jsme odjeli na Capilano Suspension Bridge, autobusem, který vás tam doveze zadarmo, pokud si koupíte vstupenku. Vstupné bylo 30 dolarů. Už jsem tam jednou byl, takže jsem to tam důvěrně znal - jediná změna, které jsem si všiml, byla, že nakloněný strom na druhé straně kaňonu spadl, a to roce 2006, kdy jsem tam byl.
Po prohlídce jsme ještě sjeli na Grouse Mountain, ale už jsme neměli dost času na to, vyjet lanovkou nahoru. Kromě toho, 50 dolarů jen za to, že bysme jeli nahoru a dolů mi stejně připadalo moc. a dá se dostat skoro všude. Chtěli jsme si zajít k přehradě Cleveland Dam, ale řidič nám poradil špatnou zastávku, a cesta zpět by byla riskantní, protože byste možná přijeli pozdě na letiště. Mimochodem, ve Vancouveru se dá celkem pohodlně dostat kamkoliv autobudem nebo trolejbusem městské dopravy. Jízdenka za jedno pásmo stojí 2.50 dolaru. V pohodě se dá obejít bez auta.
V hotelu jsme si vyzvedli zavazadla, udělali online check-in a odjeli na letiště. Náš let zpozdili o 30 minut, takže jsme měli čas na večeři. Naneštěstí se v letadlech British Airways podává jídlo asi hodinu po startu, takže jsme snědli jen půlku. Během letu jsem asi 4 hodiny spal, takže mi cesta uběhla celkem příjemně. Good bye, Vancouver!
Na letiště Heathrow jsme dorazili včas, a kdyby náš let do Prahy nebyl o 15 minut opožděn, tak by hodina a půl na přestup vyšla tak-tak.
Copyright (c) Ladislav Zezula 29.09.2010
