Ve dnech 03.10.2011 - 08.10.2011 jsem navštívil španělskou Barcelonu. Účelem cesty je účast na konferenci Virus Bulletin, tento deníček se ale věnuje hlavně nekonferenčním zážitkům.
Letos jsem už v Barceloně byl a popisoval jsem je v cestopise z letošního března, není nutné je opakovat.
Ranní vstávání ve třičtvrtě na šest opravdu není něco, co bych musel absolvovat často. Naštěstí ani nemusím, jen občas, když letím na nějakou služební cestu. Ale protože odlet z Vídně je už o půl jedenácté a čeká nás pondělní ranní vídeňská dopravní špička, tak je lepší si přivstat.
Dopravní špička platí i pro letiště, takže v hale je plno lidí. Můj počáteční nápad použít automat na "fast check-in" mi kolegové rozmluvili. On totiž ten fast check-in je pomalejší než normální check-in. Zatímco normální check-in znamená vystát třicetimetrovou frontu k přepážce, ukázat rezervaci s pasem a nechat tam zavazadlo, fast check-in znamená počkat u automatu až se uvolní místo, vyhrát souboj s počítačem, vzít si vytisknutý boarding pass a pak se postavit do té třicetimetrové fronty, kde musíte nechat zavazadlo. Ale možná že společnosti Austrian křivdím a mají někde přepážku kde mohou cestující nechat zavazadlo a nemusejí stát dlouhou frontu.
Celý týden má být v Barceloně teplo a slunečno - až do soboty, kdy odlétáme. Nad Alpami je krásně, škoda že nesedím u okna, abych udělal nějaké fotky.
Před druhou hodinou jsme se ubytovali v hotelu Hesperia Tower na západní straně Barcelony. Protože hotel je spíše na okraji metropole a kolem není žádná zástavba, tak je odsud nádherný výhled na město. Tím spíš že můj pokoj je v patnáctém patře :-) Potěšilo mně, že mi na recepci dali zdarma mapu Barcelony i plán metra. Internet je sice zdarma (přesněji řečeno je v ceně ubytování), ale zato se na něj nedá připojit. Uvidíme později.
Odpoledne jsme vyrazili do města, hlavně kvůli tomu že někteří měli docela velký hlad - nejedli nic od rána. Přijeli jsme metrem na bulvár La Rambla, což je asi turisticky nejrušnější třída, se spoustou restaurací, obchodů s dárky, plná nejrůznějších pouličních umělců. Na večeři jsem si dal Paellu s mořskými plody, což je v podstatě talíř pikantní rýže, ve které jsou zapečené škeble, krevety, kousky chobotnice a kousky zeleniny. Bylo to moc dobré. Cena přímo La Rambla je 12 až 15 euro.
Ve večerních hodinách jsme koukli do přístavu. Měli jsme štěstí, zrovna odplouvala loď, jedna z těch o velikosti dvou paneláků. To mě asi nikdy nepřestane fascinovat, když se takový obrovský kolos dá do pohybu.
Na cestě zpět do hotelu jsem si koupil meloun - měl jsem na něj obrovskou chuť a letos jsem si jich moc neužil. Ve Španělsku jsou melouny výborné i v říjnu :-)
Ve Španělsku se používá stejný čas jako ve střední Evropě, i přesto že je daleko na východ. Ráno vstanete z postele, kouknete na hodinky - sedm, pak kouknete ven - tma. Východ slunce v tuhle roční dobu nastává kolem půl osmé. Všechno je tu posunuté - i hotelové snídaně se zde podávají až do půl jedenácté.
Po snídani jsme se vydali do přístavu, kde jsme měli v plánu projet se po moři na rychlém člunu. Maximální rychlost je 70 kilometrů v hodině, a vyjížka trvá asi 50 minut. Uvidíte prakticky celý přístav, městskou pláž, a samozřejmě město samotné. Cena je 12 euro a stojí to za to. Během vyjížďky jsme míjeli krásnou loď jménem Eclipse ("Zatmění"), která je podle informací průvodce nejdražší soukromou jachtou na světě - cenu uvedl 800 miliónů až miliardu. Měnu neuvedl, ale řekl bych že pro člověka, který si to může dovolit, na tom zase tak nezáleží :-)
Po skončení projížďky jsme prošli jednu z nákupních zón, ulici Passeig de Grácia, došli jsme až ke Gaudího chrámu Sagrada Família, kde jsme se naobědvali, zamířili do parku Güell, ve kterém jsou k vidění různé střípky z Gaudího architektury. Pokud byste se tam chtěli vydat a nemáte auto nebo skútr, jeďte autobusem č. 24 z náměstí Catalunya. Je to docela do kopce a je to pěkný kousek i od nejbližší stanice metra, kterou je Vallcarca.
Po procházce parkem jsme odjeli zpět do centra, koupili si zmrzlinu a odjeli do hotelu.
K oběma dnům není moc co psát, protože jsem nevytáhl paty z hotelu.
V hotelu jsou 4 výtahy, které se přivolávají pomocí malé obrazovky s dotykovým displejem. Slovo "dotykový" je ale poněkud eufemistické - k tomu aby zařízení dotyk zaregistrovalo, je potřeba pořádně přitlačit, a pokud se vám to nepodaří asi do minuty, tak přiběhne poslíček a udělá to za vás. Kolega vyjádřil podivení nad tím, že na skle ještě není otisk boty. A jeden z účastníků konference na Twitteru napsal: "I am at a conference with the best reverse engineers in the world, but no one has figured out how to use the elevator". (Jsem na konferenci spolu s nejlepšími reverzními inženýry na světě, ale nikdo nepřišel na to, jak používat výtah). :-)
Konference skončila slavnostní ceremonií v půl páté, a my se ještě vydali do města nakoupit nějaké dárky dětem a drahým polovičkám. Na náměstí Catalunya je velký obchodní dům El Corte Ingles, kde mají všechno - od supermarketu (španělsky se řekne supermercat), přes lahůdky, vína, oblečení, hračky, prostě všechno. A kdyby to náhodou nestačilo, tak přilehlé bulváry (hlavně La Rambla a Passeiq de Grácia) nabízejí další desítky obchodů.
Vždy když přijedeme někam do ciziny, moji kolegové shánějí českou restauraci. Hlavně české pivo, které je ve španělsku je dost problém koupit. Raději bych zašel na nějaké krevety, dokud jsme tady, ale nechtěl jsem trhat partu. Na Googlu jsme našli český pivobar, který je na ulici Provenca, kousek na východ od chrámu Sagrada Família. Takže jsem ve Španělsku na večeři měl uzené s knedlíky a se zelím ...
V souladu s předpovědí se změnilo počasí, zatáhlo se a začalo pršet. Nicméně ani po dešti nebyla zima, krátké kalhoty a tričko bylo pořád optimální pro procházku městem. Takže jsme ještě zkoukli osvětlený Gaudího chrám a pak jsem odjel do hotelu.
Letadlo odlétá až v 13:45, takže ráno nemusíme spěchat. Je mírně zataženo, ale na východním obzoru je jasno, takže jsem se znovu pokusil o vyfocení východu slunce. Jakžtakž se povedlo, na to že mám 5 let starý archaický foťáček.
Při přistání ve Vídni jsem byl nepříjemně překvapen rozdílem teplot. Bylo asi 8 stupňů, ledový vítr a typická podzimní plískanice. Naštěstí jsem měl s sebou v batůžku další dvě vrstvy. Hasta la vista, Espaňa!
Copyright (c) Ladislav Zezula 2011
