Ve dnech 06.07.2011 - 12.07.2011 jsem navštívil kanadský Montreal za účelem návštěvy konference Recon 2011. Tento deníček se ale věnuje hlavně nekonferenčním zážitkům.
Let do Montrealu jsme měli naplánovaný z Prahy s přestupem na londýnském letišti Heathrow, sraz jsme měli na pražském letišti Ruzyně. Kolegovi jsem zapomněl říct, že kupovat jídlo a pití na letišti v Praze je špatný nápad. Ano, 205 korun za ledový čaj, džus a kousek pečiva je opravdu hodně ...
Protože letíme se společností British Airways, udělal jsem online check-in ve snaze sednout si do první řady u okna, kde si mohl jednak natáhnout nohy, tak i sledovat krajinu. To první se ukázalo být planá naděje. V aplikaci pro online check-in sedadla začínala řadou 5, ale sedadla v letadle v ekonomické třídě začínají řadou 1 (později jsem se dozvěděl, že prvních 5 řad je vyšší třída, ale není od naší ekonomické třidy oddělena jinak než závěsem). Ale místa je tu překvapivě dost, na to, že je to vnitroevropský let. A u toho okna sedím, a nejsem nad křidlem, tak se můžu pokusit udělat nad Londýnem nějaké "ilegální" fotky (během startu a přistání je zakázáno používat jakákoliv elektronická zařízení). Ale jedno musím přiznat - kdybych viděl posádku letadla ještě před rezervací, zarezervoval bych si místo u prostřední uličky. Kdo říkal, že Angličanky nejsou hezké? :-)
Let na Heathrow bude trvá jen dvě hodiny, a na přestup máme hodinu. Ale protože je to na terminálu 5, tak to není problém, stihli jsme to akorát. V letadle do Montrealu se ukázalo, že online check-in přece jen má smysl. Sedím v první řadě oddělení World Travel Class (což je jen jinak pojmenovaná Economy Class u společnosti British Airways). A je tu spooousta místa na nohy :-) Takže tento let si hodlám užít. Enjoy your flight!
Po příletu jsme odjeli do hotelu Hyatt. Na doporučení kolegy jsme šli hledat restauraci s českou kuchyní. Tu jsme ale nenašli, místo ní na dané adrese vietnamská restaurace, tak jsme povečeřeli tam. Vietnamské pivo sice chutnalo trochu vodově, ale jinak bylo celkem dobré. A protože se skoro 24 hodin bez spánku na nás docela hodně podepsalo, tak jsme šli spát.
Když jsem se ráno probudil, tak do mého pokoje svítilo slunce. Na budíku ale bylo 5:38. Tak to tedy ne, toho bohdá nebude, abych vstával před sedmou, když nemusím. Zatáhl jsem závěsy a ještě usnul. Když jsem se probudil podruhé, bylo půl osmé, to už jsem vylezl. Zašel jsem na snídani, a pak se vydal na prohlídku města. V Montrealu jsem už podruhé, takže to tu trošku znám. Sešel jsem dolů k řece a podívat se na přístav. Počasí je nádherné, takže fotky se doufám povedou.
V montrealském přístavu zrovna sídlí slavný cirkus Cirque du Soleil, který patří ke světové špičce. Na jejich představení jsem byl už před pěti lety v Seattlu, doufám že bude čas, abych přišel na jejich představení i zde. Vstupenka stojí od čtyřiceti dolarů výš, podle místa.
Ve vědeckém muzeu, které je taktéž v montrealském přístavu, zrovna probíhá výstava "Indiana Jones and the Adventure of Archaeology", věnovaná archeologii v kontextu všech čtyř Lucasových filmů se zmíněným hrdinou. K vidění jsou tu záběry a artefakty z filmů, technické popisy některých scén, a také informace o některých archeologických nálezech, které byly ve filmech zmíněny. Pamatujete na skleněné kostry mimozemšťanů z filmu Indiana Jones a království křišťálové lebky? Kostra mimozemšťana je jedním z exponátů, společně s krátkým dokumentem o jejím modelování. Výklad v muzeu je k dispozici v angličtině a francouzštině (jako ostatně všechno, co je v Montrealu turisticky zajímavé). Výklad nezajišťuje průvodce, ale malé zařízení s dotykovou obrazovkou a se sluchátky. Tato hračka se umí synchronizovat s promítanými scénkami z filmu, takže se zvuk z jednotlivých promítaných scén vzájemně nepřeřvává, a každý může postupovat výstavou jak mu to vyhovuje.
Vstupenka na výstavu zároveň umožňuje vstup na ostatní expozice. V muzeu je ještě 3D kino IMAX.
Večer jsme strávili v hospůdce Mc'Leon na ulici Peel, mají tam mimo jiné vynikající kvašený jablečný mošt Ciderman.
Dneska je první den konference, a tedy nic zajímavého pro tento deníček. Za zmínku stojí snad jen to, že opět narážím na americký (ano, americký, přestože jsme v Kanadě) zvyk používat ve vnitřních prostorách klimatizaci nastavenou na 15 stupňů, zatímco venku je 29 stupňů ve stínu. Už jsem na to narazil při svých dřívějších cestách, takže pokud někdy pojedete do států, tak si nezapomeňte přibalit teplé kalhoty a něco s dlouhým rukávem, i kdybyste jeli třeba do Las Vegas, které je uprostřed nevadské pouště.
Konference, oběd, konference, večeře v hospodě. Není o čem psát.
Večer jsme zašli do indické restaurace Le Taj, a pak jsme se s kolegou vydali na horu Mont Royal. Je zde park, a je odsud krásný výhled na město. Obešli jsme vrchol kopce, udělali pár fotek a večer skončili v hospodě Mc'Leon. Do postele jsem se dostal až po půlnoci. Snad to bude fungovat proti vstávání v šest hodin ráno.
Všiml jsem si zde zajímavé věci. Vypadá to že celé centrum Montrealu je podkopané nejrůznějšími podchody a tunely. A to nemyslím jen metro, ale i obrovské podzemní pasáže, plné obchodů. Údajně se dá podejít celý downtown bez toho aby člověk vylezl ven na ulici. Zajímavé, možná že je to kvůli zimním teplotám (léto je tu srovnatelné s Českou republikou, ale v zimě tu bývají teploty minus 30).
Z hotelu jsme se odhlásili ve 12 hodin, a měli jsme ještě sedm hodin do doby, než jsme museli jet na letiště. Takže hurááááá do parku La Ronde, plného horských drah, šílených kolotočů a jiných věcí, na které je radno sedat s prázdným žaludkem. Vstupné je sice na můj vkus trochu vysoké (55 dolarů vč. daně), ale tohle stojí za to. Asi po pěti minutách začalo pršet, ale naštěstí po chvíli přestalo. Bylo by hloupé zaplatit vstupné a nic si neužít. Těch atrakcí jsem vyzkoušel docela hodně. Jediným limitujícím faktorem je čas - jedna jízda sice trvá zhruba minutu, ale na každou atrakci je potřeba vystát frontu, která zabere třeba u půl hodiny. U některých horských drah je nainstalovaný fotoaparát, takže u pokladny si pak můžete koupit fotku, na které uvidíte jak vypadáte když jste vyděšený k smrti (ne, děkuji).
Bohužel kolem šesté jsem musel doběhnout na autobus (jízda stojí tři dolary, a je nutné platit přesně, automat nevrací) a urychleně se přesunout do hotelu, abysme si vyzvedli zavazadla a zhruba v sedm večer odjeli na letiště. Odlet je v 21:45. Je dobrá věc udělat online check-in i když jsem neměl tiskárnu, kde bych mohl vytisknout boarding pass - sice jsem stejně musel vystát frontu u přepážky, kde je třeba nechat zavazadlo, ale mohl jsem si vybrat místo k sezení. Super. Vzhledem k tomu, že jsem od dvanácti hodin na nohou a od snídaně jsem pořádně nic nejedl ("bezpečnostní" opatření pro jízdu na horské dráze :-)), tak jsem byl už docela unavený a chtělo se mi spát. Jakmile jsem na palubě letadla snědl podávanou večeři, tak jsem usnul jako mimino.
Když mě ráno v letadle vzbudilo hlášení kapitána, bylo už ráno. S potěšením jsem zjistil, že jsem prospal celý let - nejlepší způsob, který znám. Na londýnském letišti Heathrow jsme přistáli u terminálu 5. Začínám mít pocit, že tento terminál už znám jako svoje boty, protože ať letíte kam letíte, cesta napříč terminálem je pořád stejná. V jednom obchůdku na letišti jsem si koupil něco na pití a doplnění energie. Pokladní neměla problém s platbou v kanadských dolarech. Jen tak mimochodem - za půl litru Coca Coly a tabulky čokolády jsem zaplatil 5 kanadských dolarů (v přepočtu zhruba 85 Kč). Z toho by si měli vzít příklad na letišti v Praze, kde stojí pivo 130 korun.
Copyright (c) Ladislav Zezula 2011
