Las Vegas (konference Black Hat a Defcon)

Další z letošních konferencí, které jsem se v roce 2006 zúčastnil, se konala v Las Vegas, městě hazardu.

30. července - Vlak, autobus, letiště

Vzhledem k tomu že Vídeň je k Brnu blíž než Praha, opět jsme zvolili odlet z vídeňského letiště. Do Vídně jsem přijel vlakem na nádraží Sudbahnhof, odkud jede za šest euro přímý autotobus na letiště. Odjezdy s vídeňského nádraží jsou jednou za 30 minut a zastávku je snadné najít. Odlétáme až ráno, a proto jsem přespali v letištním hotelu.

31. července - Let do USA

Trasa je naplánovaná se dvěma přestupy, v Londýně a Chicagu. Každý přestup trvá téměř čtyři hodiny, což celou cestu dost protáhne. Zapoměl jsem si na webu společnosti British Airways vyplnit vstupní formulář pro američany, za což jsem potrestán hodinovou frontou na check-inu. Na druhé straně Zdeněk, který formulář vyplnil, zase nedostal boarding pas pro let z Chicaga do Las Vegas.

Z londýnského letiště Heathrow odlétáme s téměř hodinovým zpožděním, celou dobu jsme stáli na startovací rampě. Protože pršelo, předpokládám že to bylo kvůli počasí.

Na let Londýn-Chicago máme letenku do World Travel Class, což je o stupínek lepší než nejlevnější Economy Class. V porovnání s Economy Class, kterou jsme doposud letěli, je to lahůdka - podstatně víc místa pro nohy, pohodlnější sedadlo, zásuvka na notebook, který mě tak mohl zabavit celou cestu.

Imigrační úředník na letišti v Chicagu byl žoviální starší člověk, dokonce uměl česky, takže jsme si příjemně pokecali, zatímco Zdeněk trnul strachy jestli mě nepošlou zpátky. Na let do Las Vegas jsme čekali další 4 hodiny, a přesto že to vypadalo že odletíme pozdě, letěli jsme načas. Cestu tam jsem z větší části prospal. Něco po deváté jsme přistáli na letišti v Las Vegas. To že je to opravdu Las Vegas, bylo patrné na první pohled - na první hrací automaty jsme narazili dříve než jsme došli do haly kde se vyzvedávají zavazadla. Když jsme vyšli z klimatizované letištní haly, venku byl stále horký suchý vzduch. Taxík nás za dvacet dolarů dovezl do hotelu Caesar's Palace, kde budeme první polovinu týdne bydlet.

1. srpna - Vítejte ve světě konzumu

V hotelu nemají snídaně ve formě, na jakou jsme byli zvyklí (švédské stoly). Nechtěli jsme riskovat blíže neurčenou sumu za snídani v baru a zašli jsme to nedalekého McDonalda. Snídaně byla sice, ehm, řekněme nepříliš dobrá, ale od včerejška od odpoledne jsem toho moc nesnědl a tak přišla vhod. Ulice Las Vegas jsou zrána pusté, život tady začína až odpoledne, kdy jsou ulice pro změnu plné lidí. Konference začíná až zítra, a tak máme dneska čas na napravení pásmového posunu.

Navečer jsme měli v plánu setkat se s kolegou, který je tu od soboty. Bohužel jsem nedopatřením usnul a probudil mě mobil o čtyři hodiny později, kdy jsem byl v pokoji sám. Časový posun je opravdu zrádný. Tak jsem se aspoň prošel po hlavní třídě Las Vegas Boulevard a udělal pár záběrů na večerní rozzářené město. Nádherná je zpívající fontána u hotelu Bellagio.

2.-7. srpna - Black Hat, Defcon

Na samotném průběhu konference asi nebude pro běžného čtenáře nic zajímavého, proto jej vynechám a zaměřím se na atraktivnější stránky Las Vegas.

Las Vegas se nachází v nevadské poušti. Díky tomu je venku od časných ranních hodin až do pozdního večera výrazné horko. Vzduch je tady velice suchý, což se projevuje velmi rychlou ztrátou tekutin - po půlhodině chůze mimo vnitřní prostory začne žízeň. Doporučuje se nosit s sebout láhev vody. Veknovní teploty jsem neměřil, ale kolem 45 stupňů Celsia tady bude určitě.

Na druhé straně vnitřní prostory jsou "velmi" klimatizované, chlazené na 18 stupňů. Po třech hodinách sezení na konferenci jsem si připadal jako v ledničce. S pousmáním jsem si vzpoměl na rady českých lékařů o tom že klimatizace by neměla chladit více než o 10 stupňů, jinak hrozí zdravotní problémy. Nevzal jsem si s sebou moc teplého oblečení (přesněji řečeno nevzal jsem si žádné), a proto jsem se vždy těšil až vypadnu ven do horka, kde "rozmrznu".

Ceny v Las Vegas nejsou nijak závratné. Ceny jídla a nápojů jsou srovnatelné, ceny taxíků a hotelů jsou nižší než je obvyklá cenová hladina v USA. Hlavní ulicí, kde se děje vše podstatné, je Las Vegas Boulevard, která vede severojižním směrem a dělí město na dvě poloviny. Střed této třídy se nazývá The Strip, a jsou zde ty největší hotely a kasina. Všude jsou vidět automaty a stolečky s ruletou a jinými hazardními hrami. Večer celá ulice doslova září. Orientace je zde velmi dobrá, otázka polohy jakékoliv důležitější atrakce se redukuje na "Kde je to na Stripu ?"

7. srpna - Poslední den konference, poslední den ve Vegas

Po skončení konference jsme se vydali do obchodního centra na východě od Stripu. Ačkoliv podle mapy to vypadalo blízko, cesta tam se protáhla asi na hodinu. Auto jsme neměli, takže jsme chodili pěšky. Navíc jsme nevěděli že v neděli zavírají v sedm večer, takže jsme toho moc nekoupili. Cestou zpátky jsme se zastavili v bary hotelu Westin, kde měli plzeňské pivo. O 150 metrů dál bás pohostila italská restaurace, kde jsme si dali vynikající steak. Cestou zpátky jsme chtěli shlédnout atrakci u hotelu Treasure Island - bitvu mezi piráty, ale byli jsme tam v nevhodný čas a tak jsme viděli jen prázdnou zátoku. Udělal jsem pár záběrů večerního Stripu a šli jsme do hotelu spát.

8. srpna - Goodbye, America

Hned ráno jsme se sbalili, proto6e jsme v 9:40 měli odlet. Na letišti stála asi stometrová fronta u kontroly zavazadel. Naštěstí si nás vybrali k podrovné prohlídce což znamená, že cestující jde důkladnější kontrolou než ostatní. Taky to znamená, že jde "vedlejším vchodem", takže jsme dlouhou frontu elegantně obešli. Cesta zpět proběhla bez zvláštních komplikací, takže jsme v pořádku přes Chicago a londýnské letiště Heathrow dorazili do Vídně, odkud nás vlak EC dovezl do Brna.

10. srpna - Epilog

Dva dny po příletu překazila britská policie na letišti Heathrow plán teroristů na zničení několika letadel při letu do Spojených Států. Na letišti zavládl chaos a mnoho letů bylo zrušeno nebo zpožděno. Také bezpečnostní opatření byla podstatně zpřísněna, takže už není možné vzít si na palubu letadla např. notebook. No, myslím že nějakou dobu nikam nepoletím.